Ivan M. Havel

doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D.
Ivan M. Havel (2017)
Ivan M. Havel (2017)
Narození 11. října 1938
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 25. dubna 2021 (ve věku 82 let)
Košík
ČeskoČesko Česko
Alma mater ČVUT v Praze (Ing.)
UC Berkeley (Ph.D.)
Povolání informatik, programátor, vysokoškolský pedagog
Zaměstnavatel Univerzita Karlova
Ocenění Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2012)
Manžel(ka) Květa Havlová
(roz. Vašková, 1. manželka)
Dagmar Havlová
(roz. Ilkovičová, 2. manželka)
Děti Prokop (nar. 1974, z 1. manželství)
Vojtěch (z 1. manželství)
Rodiče Václav Maria Havel
Božena Havlová
Příbuzní Václav Havel (bratr)
Olga Havlová (1. švagrová)
Dagmar Havlová (2. švagrová)
Miloš Havel (strýc)
Vácslav Havel (děd)
Hugo Vavrečka (děd)
Funkce šéfredaktor (Vesmír; 1990–2019)
ředitel (Centrum pro teoretická studia; 1990–2008)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Miloš Havel (11. října 1938 Praha25. dubna 2021 Košík) byl český kybernetik, vědec a ředitel Centra pro teoretická studia, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR, které založil.[1] V letech 1990–2019 působil také jako šéfredaktor časopisu Vesmír. Jeho starším bratrem byl dramatik a prezident republiky Václav Havel, s nímž spoluzakládal Občanské fórum.[2]

Život

Od dětství se angažoval ve skautu, v němž měl přezdívku „Puzuk“. Později spoluzaložil Skautskou nadaci Jaroslava Foglara, kde byl předsedou Nadační rady.[3][4] Po základní škole navštěvoval internátní kolej krále Jiřího z Poděbrad, z níž byli s bratrem vyloučeni pro „buržoazní původ“.[5] Nastoupil tak na obor jemného mechanika a po vyučení zůstal pracovat v dílně. Až poté mohl večerně vystudovat jedenáctiletku (gymnázium), ve třídě s Janem Přeučilem.[5] V letech 1961–1966 dálkově absolvoval obor Automatizace a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze. Na jaře 1969 odcestoval k postgraduálnímu studiu na Kalifornskou univerzitu v Berkeley, kde získal roku 1971 doktorát v matematické informatice. V Československé akademii věd obdržel o tři roky později titul kandidáta věd. V akademii byl zaměstnán jako programátor, než z ní musel v roce 1979 odejít. Do revoluce pak deset let pracoval v téže profesi v družstvu invalidů META.[6] Ve druhé polovině sedmdesátých let převzal správu nad samizdatovou edicí Expedice. V roce 1981 byl obviněn po zajištění francouzského karavanu s exilovou literaturou na státní hranici.[5] V době normalizace organizoval neoficiální filozofické a vědecké bytové semináře.

Během sametové revoluce spoluzakládal Občanské fórum, v němž mezi listopadem 1989 a červnem 1990 působil v Koordinačním centru. V roce 1992 se habilitoval v oboru umělá inteligence na 3. lékařské fakultě UK v Praze. O přirozeném a umělém myšlení přednášel na Matematicko-fyzikální fakultě a Přírodovědecké fakultě UK.[7][8]

V roce 1990 založil Centrum pro teoretická studia při UK a AV ČR,[1] kde se zabýval kybernetikou, umělou inteligencí, robotikou, kognitivní vědou a s nimi souvisejícími filosofickými otázkami. Ředitelem centra byl mezi lety 1990–2008 a vedl v něm dvousemestrální transdisciplinární seminář.[6][9] Stal se členem správních rad Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, Nadace Občanského fóra a od roku 2005 předsedal radě Libri prohibiti. Působil také jako člen vědecké společnosti Academia Europaea, založené v roce 1988 v Cambridgi.

Byl autorem vědeckých studií a esejistických úvah. Mezi knihy, které napsal, se zařadily prvotina, próza Arsemid (1957), Robotika – úvod do teorie a funkce kognitivních robotů (1980), Otevřené oči a zvednuté obočí (1998), Svatojánský výlet (spolu se Zdeňkem Neubauerem a Martinem Paloušem, 1999), Sidonia a Sakateky Čtrnáctero vykročení (spolu se Zdeňkem Neubauerem, 2004), tři knížky rozhovorů s Michalem Ajvazem, a to Snování. Rok dopisů o snech (2008), Sindibádův dům (2010) a Pokoje u moře (2017); Zápisky introspektora (2018). Do časopisu Vesmír přispěl již v roce 1987 pod pseudonymem druhé manželky Lantayová, článkem zaměřeným na umělou inteligenci. Mezi lety 1990–2019 pak v měsíčníku působil jako šéfredaktor.[3] Z úvodníků vznikly tři knižní svazky.[6]

Zemřel 25. dubna 2021.[10][11]

Ocenění

Dílo

Odkazy

Reference

  1. a b Historie CTS [online]. Centrum pro teoretická studium [cit. 2021-04-29]. Dostupné online. 
  2. MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 270. 
  3. a b Zemřel vědec Ivan Havel, bratr bývalého prezidenta. Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 2021-04-26 [cit. 2021-04-29]. Dostupné online. 
  4. simao, ČTK, vei. Zemřel Ivan M. Havel (†82). Bratra někdejšího prezidenta našli mrtvého ve vaně [online]. www.msn.com, 2021-04-26 [cit. 2021-04-29]. Dostupné online. 
  5. a b c PLACÁK, Petr. Kosti Havlům tedy ne (Rozhovor Babylonu s Ivanem Havlem). Babylon [online]. 2021-04-25 [cit. 2021-04-28]. Dostupné online. 
  6. a b c ŠÁLEK, Marek. Ivan Havel: Veterán pražské kavárny - Magazín Reportér. reportermagazin.cz [online]. 2021-04-25 [cit. 2021-04-29]. Dostupné online. 
  7. Ivan M. Havel - Přirozené a umělé myšlení [online]. www.cts.cuni.cz [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. 
  8. Předměty. Přirozené a umělé myšlení - MS720P973 [online]. Studijní informační systém UK [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. 
  9. Courses. Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D. [online]. Center for Theoretical Study [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. 
  10. Zemřel Ivan Havel. www.novinky.cz [online]. Novinky.cz [cit. 2021-4-25]. Dostupné online. 
  11. Zemřel bratr prezidenta Václava Havla Ivan, bylo mu 82 let. tn.nova.cz [online]. 2021-04-25 [cit. 2021-04-25]. Dostupné online. (česky) 
  12. Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2012 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online. 
  13. Česká společnost pro kybernetiku a informatiku – Čestní členové [online]. [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. 

Literatura

  • MARKUPOVÁ, Jana Wohlmuth. Ivan M. Havel: od Puzuka k Sakatekovi (1938–1989). Praha: Karolinum, 2017. 206 s. ISBN 978-80-2463-616-0. 

Externí odkazy

Video

This page is based on a Wikipedia article written by contributors (read/edit). Text is available under the CC BY-SA 4.0 license; additional terms may apply. Images, videos and audio are available under their respective licenses. Cover photo is available under CC BY 2.0 license.