Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky

O bezpečnosti České republiky
Předpis státu
ČeskoČesko Česko
Druh předpisu ústavní zákon
Číslo předpisu 110/1998 Sb.
Údaje
Autor Parlament České republiky
Schváleno 22. 4. 1998
Platnost 29. 5. 1998
Účinnost 29. 5. 1998
Oblast úpravy
ústavní právo

Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky č. 110/1998 Sb. je ústavní zákon, který upravuje zajištění bezpečnosti České republiky prostřednictvím regulace krizových stavůnouzového stavu, stavu ohrožení státu a válečného stavu. Dále zřizuje Bezpečnostní radu státu a umožňuje zkrácené projednávání vládních návrhů zákonů ve stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Je součástí ústavního pořádku České republiky.

Obsah

Ve své úvodní části tento ústavní zákon stanovuje, že „Zajištění svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot je základní povinností státu.“[1] Dále je uvedeno, že bezpečnost České republiky zajišťují ozbrojené síly (Armáda ČR), ozbrojené bezpečnostní sbory (kam patří Policie ČR, Celní správa ČR a Vezeňská služba ČR)[2], záchranné sbory (Hasičský záchranný sbor ČR, Zdravotnická záchranná služba a další složky IZS) a havarijní služby.

Ústavní zákon dále upravuje zkrácené jednání o návrzích zákonů. Po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu může vláda požadovat, aby Parlament projednal vládní návrh zákona ve zkráceném jednání, což znamená, že Poslanecká sněmovna se o návrhu usnese do 72 hodin od jeho podání a Senát do 24 hodin poté, co mu jej sněmovna postoupí. Jestliže se Senát v této lhůtě nevyjádří, platí, že je návrh zákona přijat. Takto přijatý zákon nemůže prezident republiky vrátit do sněmovny. Ve zkráceném jednání však nemůže vláda předložit návrh ústavního zákona.[1]

Dále ústavní zákon zřizuje Bezpečnostní radu státu jako stálý pracovní orgán vlády a stanovuje, že pokud po dobu nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu podmínky na území České republiky neumožní konat volby ve lhůtách, které jsou stanoveny pro pravidelná volební období, lze zákonem lhůty prodloužit, nejdéle však o šest měsíců.

Historie

Ústavní zákon o 13 článcích byl přijat a nabyl účinnosti v roce 1998. První novela byla přijata v souvislosti s novelizací Ústavy v roce 2000 jako ústavní zákon č. 300/2000 Sb., šlo o zpřesnění čl. 11, který reguluje pravomoci Senátu v době, kdy je rozpuštěna Poslanecká sněmovna.

Novelizace 2017

Roku 2017 byla navržena další novela zákona, a to jako iniciativa skupiny poslanců a dále projednávána jako sněmovní tisk č. 1021. Poslanecká sněmovna ji schválila 28. června 2017.[3] Smyslem návrhu je doplněním čl. 3 zakotvit ústavní právo občanů podílet vlastními zbraněmi na zajišťování bezpečnosti státu.[4]

Reference

  1. a b Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  2. Pojmy - Ozbrojený bezpečnostní sbor [online]. Ministerstvo vnitra ČR [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  3. 59. schůze, 48. hlasování, 28. června 2017, 12:08. Novela ústav. z. o bezpečnosti České republiky [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR [cit. 2017-07-01]. Dostupné online. 
  4. Sněmovní tisk 1021 [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR [cit. 2017-06-30]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

This page is based on a Wikipedia article written by contributors (read/edit). Text is available under the CC BY-SA 4.0 license; additional terms may apply. Images, videos and audio are available under their respective licenses. Cover photo is available under CC BY 2.0 license.